ZPĚT NA ČLÁNKY

Články

Mýty o řepkovém oleji 1

Podle nejnovějších vědeckých výzkumů a závěrů odborníků na výživu se novým králem olejů stává ten nejlevnější a u nás nejdostupnější, řepkový olej.Kolem řepkového oleje se ale točí několik mýtů, které bychom Vám rádi osvětlili.


1.Řepkový olej je podřadné kvality.
Řepkový olej pro potravinářské využití měl v minulosti skutečně špatnou kvalitu. Souviselo to s vysokým obsahem dieteticky závadné kyseliny erukové. Ta je jednou z mnoha tzv. mastných kyselin, z nichž se obecně rostlinné oleje skládají, resp. mohou skládat. Původní, značně vysoký, obsah kyseliny erukové (cca 45 %) byl však úspěšným šlechtěním v 70. letech minulého století velmi výrazně snížen. Od roku 1975 se v České republice pěstují tzv. bezerukové odrůdy řepky. Obsah kyseliny erukové v jejich oleji nesmí být podle příslušné normy vyšší, než 2 %. Reálné hodnoty se však pohybují nejčastěji na úrovni několika desetin procenta a kyselina eruková je v takto nízkém obsahu pro lidské zdraví naprosto neškodná. Mezi odborníky na celém světě jednoznačně převládá názor, že řepkový olej je z hlediska skladby mastných kyselin a jejich vzájemného poměru jedním z nejzdravějších rostlinných olejů. Podle některých kritérií dokonce řepkový olej překonává i vysoce ceněný olej olivový (např. v obsahu nežádoucích nasycených mastných kyselin či naopak preferovaných omega 3 mastných kyselin).


2.Pyl z kvetoucích porostů řepky způsobuje alergie.
To může být v případě senzitivních jedinců pravda, ovšem je třeba uvědomit si i několik souvisejících skutečností. Alergie je přehnaná reakce organismu na nějaký podnět (alergen), jemuž se imunitní systém nepřiměřeným způsobem brání. Alergií je mnoho typů a mohou vzniknout kdykoliv během života. Člověk může být alergický prakticky na cokoliv, a proto se jedná o jednu z nejrozšířenějších chorob. Spektrum projevů alergií je velice široké a mohou mít podobu od banální rýmy až po anafylaktický šok a smrt. Jednou z nejčastějších alergií je tzv. polinóza, alergie na pyl. Současná evropská populace je citlivá mnohem více, než kdy v minulosti, na velmi široké spektrum alergenů. Pyl kvetoucích rostlin je pouze jednou z mnoha skupin alergenů. Řepkový pyl nepatří mezi alergeny zásadní a nešíří se na velké vzdálenosti, neboť pylová zrna řepky jsou poměrně těžká a hrudkují se. K bližšímu kontaktu citlivých jedinců s pylem tak dochází jen v těsné blízkosti polí. Ačkoli pyl řepky není příliš potentním alergenem, vyskytují se alergici, přecitlivělí pouze k řepce (v nedávné rakouské studii se jednalo o 4 ze 4 468 pacientů). Řepka je v terénu velmi nápadná díky výrazné barvě květu a specifické vůni, která nemusí být pro každého příjemná. Např. pšenice a jiné druhy obilnin kvetou také, dokonce na několikanásobně větších plochách než řepka a vytvářejí více srovnatelně alergenního pylu. Ale protože nemají tak výrazné květenství, mnoho lidí ani nenapadne dávat si do souvislosti jejich kvetení se svými případnými alergickými potížemi.
(Věda pro praxi/27.1.2000/strana 6/Medicína 1/VII).


3.Jaký je rozdíl mezi „nízkoerukovými“ a „bezerukovými“ odrůdami řepky?
Současná terminologie připouští jak pojem nízkoerukové, tak bezerukové odrůdy řepky a jedná se prakticy o totéž. Vždy však musí být splněna norma obsahu max. 2 % kyseliny erukové. Reálně se obsah kyseliny erukové pohybuje mezi 0,3 – 0,5 %.
Eruková kyselina je ze zdravotního hlediska jednoznačně nežádoucí složkou řepkového oleje. Proto byl cílevědomou prací mnoha šlechtitelských týmů v Evropě a v Kanadě obsah této mastné kyseliny snížen na zlomek původního obsahu, který původně činil cca 45 %. Tohoto úspěchu však bylo dosaženo postupně. Od roku 1975 se v České republice pěstují tzv. bezerukové odrůdy řepky. Termín bezerukové odrůdy byl a stále je oficiálně používán, přestože přesně nevystihuje současnou realitu. Po roce 1975 se totiž takto začaly označovat odrůdy, u nichž byl obsah kyseliny erukové snížen z původní téměř poloviny všech mastných kyselin na hodnotu nepřevyšující 5 %. Jednalo se o tak výraznou změnu a významné vylepšení dietetických vlastností řepkového oleje, že byl zaveden právě termín bezerukové odrůdy. Obsah kyseliny erukové se díky dalšímu šlechtění dále snižoval a v oleji ze současných odrůd řepky nesmí být vyšší, než 2 %. Reálné hodnoty kyseliny erukové se však pohybují nejčastěji na úrovni několika desetin procenta a někdy jsou to obsahy běžnou analytickou technikou neměřitelně nízké. Ať již se setkáme s pojmy bezerukové či nízkoerukové odrůdy řepky, jedná se vždy prakticky o totéž. Kyselina eruková v takto nízkém obsahu lidskému zdraví neškodí.


4.Řepka vyčerpává a ničí půdu.
Pravý opak je pravdou! Řepka je velmi vhodnou potravinou k přerušení intenzivních obilnářských osevních postupů. Velký význam má řepka také díky návratnosti organických látek, v podobě posklizňových zbytků, zpět do půdy. Vysokou předplodinovou hodnotu řepky po pšenici si zvlášť cení němečtí pěstitelé, což potvrzuje i skutečnost, že po snížení dotací na pěstování řepky o 36 – 40 %, se plocha řepky v Německu nesnížila v porovnání s řadou zemí EU.